KOSTEL SV. PETRA

Zděný jednolodní orientovaný kostel s pětibokým presbytářem a čtvercovou sakristií, krytý sedlovou střechou, z níž vystupuje sanktusník s cibulovou stříškou.

Kostel sv. Petra stojí na bývalé návsi předlokační osady Vyšší Hrádek a je pokládán za nejstarší chrámovou stavbu Brandýsa nad Labem. První dochovaná zmínka pochází z roku 1304, nicméně nálezy hrobů i architektura naznačují na původ z 12. století. Chrám v této zmínce je položkou výčtu zboží předaného staroboleslavskou kapitulou, která prodala Hrádek pražskému biskupovi Janu IV. z Dražic, a to včetně práva pečovat o místní kostel a dosazovat k němu faráře.

Při vizitaci roku 1671 si vizitátor dokonce poznamenal: „Říká se, že byl v Čechách druhým od Vladislava, českého knížete, vystavěn“. Pokud je toto pravda, vznikl by již v letech 1109-1125 (vláda Vladislava I.), avšak je zde problém důvěryhodnosti ústní tradice.

Poslední farář zde byl ustanoven roku 1418. Kostel začal chátrat už za husitských válek (1419 – 1434). Po bitvě u Lipan připadl straně podobojí, ke které se ve městě hlásilo prakticky všechno obyvatelstvo. Pro nedostatek kněžích se zde konaly bohoslužby jen příležitostně. Tehdy také zaniká původní fara.

Za vlády Rudolfa II. (1552—1612) byl obnoven a renesančně přestavěn, sloužil jako císařova privátní kaple.

V každém případě za třicetileté války (1618-1648) byl tento kostel ze všech brandýských kostelů nejvíce poničen. Došlo prakticky k jeho zboření. V letech 1665 – 1670 došlo k rozsáhlé barokní rekonstrukci kostela. Při opravě byla mimo jiné nahrazena původní prolomená klenba plochým stropem a gotická dlažba dnešní černobílou mozaikou. Dnes se tak díváme na z velké části barokní novostavbu.

Za Josefa II. (1780—1790) byl zrušen v roce 1785. V roce 1805 byl znovu opraven, poté také otevřen. Roku 1832 byla obnovena sakristie. Později jej užívali piaristé (Řád zbožných škol - piaristický řád, celým jménem Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol), kteří měli pár metrů od kostela v ulici Na Vyšším Hrádku Piaristickou kolej (školu).

V sedmdesátých letech minulého století sloužil jako skladiště.

Původně byl vybaven převážně raně barokním inventářem. Hlavní oltář z roku 1678 portálový, s obrazem sv. Petra. Dva portálové boční oltáře jeden zasvěcený sv. Janu Nepomuckému a druhý Panně Marii Bolestné a barokní kazatelna z 18. stol. Nápisové náhrobky v severní zdi lodi z r. 1754 a 1756. Na venkovní straně lodi dva figurální náhrobky z počátku 17. století. Čtvercový náhrobník široký 1,6 m, kde uprostřed v půlkruhové vpadlině je relief ukřižovaného, od něj vpravo kleči dvě ženy s dětmi, vpravo klečící muž se třemi syny. Druhý obdélný náhrobník o stranách 0,69x 0,78 m s reliéfní postavou dítěte v rouchu s krejzlíkem. Na okrajích nečitelný nápis.

Při adaptaci kostela v roce 1995 byly pod oltářními menzami a částečně i ve zdivu kostela objeveny čtvercové cihlové dlaždice – zbytky původní podlahy. Spolu s nimi byly objeveny gotické pískovcové zlomky včetně klenebního žebra. Pozoruhodný byl nález náhrobního kamene z roku 1622. Patřil místnímu evangelíkovi Pavlu zvanému Farář. Byl nalezen jako podnož barokního oltáře zasvěcenému Janu Nepomuckému, otočen byl nápisem dolů. Kámen je nyní umístěn na čelní zdi chrámové lodi.

V roce 1995 byl původní inventář kostela předán majiteli ř.k. církvi. Oltáře byly převezeny k ošetření a poté do Mařenic do kostela Sv. Máří Magdalény (okr. Česká lípa), obrazy do depozitáře děkanství v Brandýse n/L, kazatelna do depozitáře Pražského arcibiskupství.